Domažlice, Dolejší brána Domažlice, das Untere Tor

Dolejší brána dominuje už od 13. století východní straně hlavního domažlického rynku, dnes náměstí Míru. Dříve se jí říkalo Pražská. Mohutná vrata a padací mříž, tzv. hřeben, uzavíraly příjezd do města ve směru od Plzně. Na rozdíl od Týnské a Hořejší brány unikla demolici v polovině 19. století. Neušla ale romantizujícím úpravám na počátku 20. století. Starší omítku s malovaným erbem města a heslem „Domažlice, pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas“ nahradila neomítnutá fasáda a kamenná verze znaku i hesla.

Dolejší brána dominuje už od 13. století východní straně hlavního domažlického rynku, dnes náměstí Míru. Dříve se jí říkalo Pražská. Mohutná vrata a padací mříž, tzv. hřeben, uzavíraly příjezd do města ve směru od Plzně. Na rozdíl od Týnské a Hořejší brány unikla demolici v polovině 19. století. Neušla ale romantizujícím úpravám na počátku 20. století. Starší omítku s malovaným erbem města a heslem „Domažlice, pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas“ nahradila neomítnutá fasáda a kamenná verze znaku i hesla.

Stáří brány potvrdil dendrochronologický průzkum, který datoval jeden z trámů nad vnějším portálem do roku 1277. Zajímavé jsou mohutné opěráky, které zpevňují tři nároží věže. Před demolicí v polovině 19. století Dolejší bránu uchránily přiléhající měšťanské domy, kterým by po zbourání brány a opěráků hrozilo zřícení.

Bránu chránila předsunutá věžová brána vybudovaná v úrovni valu opevnění. Dvoupatrová věž obývaná tzv. branným byla v polovině 19. století zbourána, aby se usnadnil vjezd do centra města. Dolejší brána není veřejnosti běžně přístupná.

Das Alter des Tores wurde durch eine dendrochronologische Untersuchung bestätigt, bei der einer der Balken über dem Außenportal auf das Jahr 1277 datiert wurde. Interessant sind die massiven Strebepfeiler, welche die drei Ecken des Turms verstärken. Die angrenzenden Stadthäuser, die bei einem Abriss des Tores und der Strebepfeiler einsturzgefährdet gewesen wären, bewahrten das Untere Tor Mitte des 19. Jahrhunderts vor dem Abriss.

Das Tor wurde durch einen im Grundriss der Festungsmauer errichteten Torturm geschützt. Der zweistöckige Turm, in dem der sogenannte Torwächter wohnte, wurde Mitte des 19. Jahrhunderts abgerissen, um den Zugang zum Stadtzentrum zu erleichtern. Das Untere Tor ist der Öffentlichkeit normalerweise nicht zugänglich.